Kronika Zelených

Lucka Vasická

Když jsme dorazili do tábora, většina z našeho ""elementu"" se už znala, protože jsme se seznámili ve vlaku. Nejdříve jsme si rozebrali chatky a částečně vybalili, a potom jsme šli hrát Rozřazovačky. To spočívalo v tom, že nám Viťas rozdal kartičky s našim jménem, kde vzadu bylo určité písmenko. Podle písmenek jsme se seřadili do skupinek, ve kterých jsme soutěžili. Stáli jsme na hlavě, házeli šišky na terč, obíhali láhve, běhali do kopce po jedné noze a dvou rukách, ... . Po Rozřazovačce jsme se odebrali na pozdní svačinu a Davídek mezitím vyhodnocoval jednotlivé výkony ve skupince. Po svačině byl nástup, kde se rozebírala trička, barvy oddílu. Právo na první výběr měl vždy nejhorší ze skupinky. Já jsem si vybrala zelenou a mé dvě kamarádky z vlaku taky. Zelenou si potom vybrali ještě Bety, Ondra a Tom. Bety jsme nakonec ukecali, aby si tričko vyměnila ještě s jednou kamarádkou, se kterou jsem se seznámila ve vlaku. Shodou okolností byla naše chatka (4 palandy, 4 dívky) jenom zelená. Do našeho ""elementu"" Země jsme patřili my:
Tomáš (náčelník)
Ondra (vlajkonoš)
Katka (maskot č.1)
Leona (caunter č.2)
Lucka (Já, kronikář)
Lucka (caunter č.1).
Maskotem číslo 2 se stal můj mazlíček od McDonalda, Furby a polovičním maskotem č. 3 byl Leonin míček. Našim vedoucím se stal Xof. Po večeři se hrála hra Na Byrokratické postupy. V této hře bylo úkolem sehnat podpis od Šamana. Než Vám, ale Šaman podpis dal, museli jste sehnat podpisy od ostatních vedoucích, kteří po Vás za podpis něco chtěli.

      Druhý den byly ráno normálně přednášky. Odpoledne však pršelo, takže jsme nemohly být venku. Šaman se Nám svěřil, že ho ""Bohové"" upozornili, že Nám nebe padá na hlavu, a proto musíme postavit podpěry nebe. K tomu Nám měla sloužit jedna čtvrtka a barevné i normální papíry. My jsme postavili sloup, který byl takovou vyváženou přehlídkou všech doposavad známých i neznámých slohů. Byl to sloup vycházející z komolého devatenáctiúhelníku, porostlý bujnou zelení vytvořenou z barevného papíru a zakončený něčím, co mělo napodobit konce korintských sloupů z dob Antiky. Při hodnocení vedoucími jsme se umístili na prvním místě, ale dle ""laické"" společnosti až někde u konce (kdo pak má asi pravdu?). Vyhlásila se také už tradiční hra na přítele. Když už jsme se chystali všichni ""do hajan"", šla jsem si do chatky pro kartáček a pastu na zuby. Šáhla jsem na kliku. Vzala za ní. Nic. Znova. Nic. Myslela jsem si, že holky zamkly, a tak jsem si k nim šla bezstarostně pro klíče. Divné, ale bylo, že jak Leona, tak Lucka a Katka přísahaly, že nezamykaly. Připadalo mi to divné a navíc, když jsem se na to holek ptala, Zdeněk se tak divně culil. Šla jsem tam znova s holkama, ale otevřít to stále nešlo. Postupně to zkoušeli všichni vedoucí, ale bezúspěšně. Tak šli pro pana správce (mysleli si, že jsme ty klíče někde ztratily). Pan správce přišel suverénně s paklíčem, ale ten tam nešel. Divné!! Tak Viťas poslal kluky pro baterku, aby se podívali oknem, zda jsou klíče v zámku. Byly!!! Správci nezbylo než dveře vypáčit. Zjistil také, že bylo zamčeno zevnitř na jeden západ !** Do postele jsme se dostaly až třičtvrtě hodiny po večerce. Po půlnoci Nás však probudili a šli jsme na noční hru. Viťas s Davídkem Nás odvedli někam směrem nahoru (později hádám rozcestí), a tam jsme se rozdělili na dvě skupinky. Já, Ondra a Leona v jedné a Katka, Tom a Lucka v druhé. Davídek Nás odvedl za strom, kde byl začátek provázku, podle kterého jsme šli. Po chvíli jsme dorazili k Jarmilce a ta Nás poslala k jistým stromům. Na zemi tam seděl Šaman a svítil si laserovou tužtičkou. Dál jsme měli jít podle zvuku bubnů, na které hrál Xof. Xof Nám akorát určil směr kudy dál a kde máme čekat. Dal Nám také kousek puzzle. Když dorazily zbylé skupiny a poskládali jsme puzzle, mohli jsme si přečíst zprávu od Bohů. Asi se všichni bez vyjímky lekli, když se ozvala rána a nebe se rozzářilo překrásným ohňostrojem (dala-li se tak ta rachejtle nazvat). Do postele jsme se dostali teprve po třetí hodině, ale kupodivu se Nám nechtělo ani spát.

      Třetí den byl (díky Bohu) budíček později. Odpoledne jsme měli sehnat sedm klíčů. U Xofa bylo za úkol napsat zprávu ""Nechceme, aby nebe spadlo na hlavu."" , na klávesnici, která byla nakreslena na antukovém hřišti v táboře. Náš element to splnil za nejkratší čas ze všech. U Kuby se musel rozmotat provaz, kterého jsme se nesměli dotknout ničím jiným než rukou a nesměli jsme ruce od provazu odtrhnout. Šaman si zase vymyslel hru se sedmi tečkami. Na prvních třech tečkách jsme stáli tři, potom byly jedna volná a zase tři obsazené. Úkolem bylo se dostat zprava doleva a naopak. U Jarmilky jsme strávili víc jak půl hodiny, protože jsme se měli všichni naskládat do kroužku kam se sotva vešlo šest nohou. Nejlepší to měl element historie, protože je Kryštof všechny pobral a bylo to. Zkoušeli jsme si všichni stoupnout na jednu nohu, ale nešlo to. Zkoušeli jsme si tam stoupnout tři, když měl každý někoho na zádech, ale vydržet tak pět sekund se nám nepodařilo. Nakonec jsme klíč od Jarmilky dostali spíše ze soucitu, než čeho jiného. Další stanoviště měl na starosti Zbyňa. Uprostřed pole stál Ondra pasáček a my ovečky jsme byly roztroušené všude okolo a měli jsme zavázané oči. Ondra Nás měl dopravit do domečku .jenom pomocí píšťalky, což nebylo nijak složité. U Viťasa bylo poslední stanoviště. Měli jsme vytvořit co nejvyšší horu z těl. Já a Káťa jsme vzali Toma na záda a ostatní ho přidržovali, aby nespadl. Druhým úkolem bylo se zavázanýma nohama proběhnout po cestičce (dost nerovné). Viťas Nám svázal vždy pravou nohu dohromady. Když přinesl každý element sedm klíčů, mohl Šaman otevřít kufřík se zprávou od Bohů. Každý dopis začínal přibližně takto: ""Těpic Šamane, jak se máš ty kluku ušatá?""

      Další den odpoledne probíhal Matob, což byl Matematický orientační běh. Orientační běh jak se to vezme, protože místo mapy jsme dostaly spíše slovní pokyny kudy jít na papíře, jako: ""Větvení lesních cest- pokračujte vlevo."" nebo ""Na další křižovatce po kamenité cestě doprava."" . Během cesty se ještě počítalo osm příkladů. Některé šly počítat z hlavy na jiné jsme použili kalkulačku. Když jsme odevzdaly úlohy Davídkovi a Šamanovi, dostali jsme mapu pravého místa (respektive její část). Načerada se usnesla na tom, že pravé místo je na kopci, u rozcestí kde byl Davídek a Šaman. Večer se přečetla pohádka O pejskovi a kočičce a už se chystalo do postelí, když v tom znamení od Bohů, že je pravá chvíle. Všichni jsme běželi nahoru, jako ... (nechce se mi psát jako co, abych nemusela dělat dřepy) na pravé místo a tam Nám Šaman přečetl vzkaz od bohů. Stálo tam, že je to planý poplach atd. . Já a Káťa jsme běžely i cestou zpátky, a když začali přicházet další šla jsem se napít. Pití nejenže došlo, ale objevilo se znova znamení. A tak jsme běželi znova, zase nadarmo. Do postelí jsme se dostali o dvě hodiny později než normálně, a taky značně utahaný.

      V pátek jsme se vypravili na Praděd, ale nedošli jsme tam (asi to tak bylo naplánováno). V horské chtě Albrechtka jsme si dali čaj a šli zpět. Před chatou jsme se ještě zdrželi a předvedli nováčkům ""Selůšu"". Ti na to koukali dost vyjeveně, asi jako každý když se s tím setká poprvé. Ono pochopit, že místo: ""Ó-já-ó- Selůša-ty-sem"" říkáte: ""Ó já osel ušatý jsem"" je poměrně těžké. Po večeři si však všichni náladu napravili instalací. Když instalace končila a my nechtěli, řekl Viťas, že každá písnička je o čtvrt hodiny dříve budíček. Katka se mě ptala, jestli si myslím, že to tak bude, když jsem už na tomto táboře byla. Já sem se 100% jistotou odpověděla, že ne.

      Jaké bylo moje překvapení, když Nás Viťas přišel vzbudit v šest se nedá ani popsat. Zvlášť, když jsme ještě místo první přednášky uklízeli (né, že by jsme normálně chatku neuklízeli). Místo deskových her jsme řvali z řevníku (naše oblíbená činnost už od mala). Na svačinu byly Horalky a pod nimi ... znamení (co jiného). Tak jsme se vyšourali opět na pravé místo. V dopise od Bohů stálo, že je opět planá chvíle, ale že už jsou na Nás Bohové naštvaní, když po světě chodíme a pravé místo nevidíme, proto že oslepneme. Tato hra se jmenovala Den Trifidů, ale my ji nazvali již tradičně Esmeralda. Xof Nám zavázal šátkem oči, jen Lucka viděla, a měla Nás v dešti co nejrychleji a nejbezpečněji dopravit do tábora. V táboře jsme v jídelně stále se zavřenýma očima hráli pexeso, a to tak, že jsme řekli souřadnice dvou políček a Xof řekl co tam je za obrázeky. Po nástupu začal Den naruby. Večerní hra byla dobrá, i když pro někoho docela nepříjemná. Jednalo se o to, které družstvo vytvoří nejdelší provaz z oblečení. Rozděleni jsme nebyli podle elementů, ale naprosto náhodně. Vedoucí byli jen ve slipech, dívky byly donuceny sundat podprsenky a kluci byli do půl těla (pokud se budete koukat i na fotky a uvidíte tam něco podobného, prosím nezhrozte se). Když už byla dávno večerka, neposední ""účastníci"" si nalezli do Šamanova auta a troubili jako na lesy. Avšak ani ""vedoucí"" z našich řad nebyli o nic pozadu, protože zůstali přes noc na chatce děvčat (nikdo ze zelených to nebyl).

      Další den pokračoval Den naruby. Dopoledne měl přednášku Zdeněk o WAP stránkách a Pája a spol. o nejlepším druhu sebevraždy. Po obědě jsme já, Káťa, Miro a Libor vařili puding. Ten co jsem vařila já a Katka se dal ještě jíst, ale ten kluků, byl rovnou třikrát za sebou připálený do nepoživatelné formy. Odpolední hra byla v jídelně, protože pršelo. Odhalilo se opravdu pravé místo, kterým bylo antukové hřiště v táboře. Mělo to jedinou vadu a to tu, že Zem místo nebe ohrožovali Mimozemšťané. Rozdělili jsme se opět do těch náhodně sestavených družstev a hráli něco jako příjmací pohovor se zkouškou pro boj proti UFO. Z každého družstva soutěžil jeden. Kdo vypije nejvíce čaje za jeden a půl minuty, kdo líp zatančí s koštětem, kdo nejdéle vydrží dělat kliky, kdo rychleji obuje židli se zavázanýma očima, kdo postaví nejvyšší horu z těl, kdo rychleji seřadí šest lidí podle velikosti, ...

      ""Osmý den je nudný já to vím..."" se možná zpívá v písničce Osmý den, ale určitě to neplatí pro tábor Pikomatu. Odpoledne byla hra inspirovaná večerem Dne naruby zvaná Postel. V této hře bylo úkolem sehnat od Šamana postel, což o to, ale k tomu potřebujete most, hrneček, svíčku, válec, dvouválec, rovnoběžky, trojúhelník, Zbyňu, boty a další a další potřebnosti. Je jasné, že tyto věci nejsou zadarmo, stojí například 10 šišek, básničku na téma Pikomat, vypočítaný příklad, vyhranou partii žravých šachů nad Davídkem,... .Vyhráno (spíše skoro vyhráno) máte, když seženete most. Můžete si totiž dojít k Šamanovi pro postel. Když jsme přišli k Šamanovi, Šaman Nám řekl: ""Smí mluvit vždy jen jeden. Smí mluvit jen náčelník. Na všechny otázky musíte odpovědět ne."" V potemnělé jídelně to vypadá, jak u pravého mága. ""Pokud odpovíte na všechny otázky správně ukážu Vám vidličkou a vy si můžete vybrat jednu část postele, pokud ne ukážu nožem a vy musíte odejít."" Napoprvé jsme samozřejmě odešli s prázdnou. Šaman se zeptal a Tom odpovídal. ""Rozuměli jste?"" ""Ne."" ""Chtěli jste opravdu říct ne?"" ""Ne."" ""Ukažte na jeden kousek postele."" Tady jsme udělali chybu, protože Tom řekl na naše gestikulování ""Ne."". Šaman ukázal nožem a my museli odejít a sehnat nějakou věc, a teprve potom jsme se mohli vrátit. Podruhé jsme stejnou chybu neudělali a ukázali jsme na část postele. Šaman se zeptal: ""Opravdu jste si chtěli vzít tento kus postele?"" Tom řekl, že ne a my měli vyhráno. Šaman ukázal vidličkou a my si vzali kus postele, dal Nám ještě vybrat dva proužky ze zprávy od Bohů.

      Devátý den, když začaly přednášky si každý sotva stačil napsat její název a byla pravá chvíle (už asi po osmé). Jasně, že zase planá, ale Bohové Nám prostřednictvím Šamana zadali úkol postavit Akropolis Omnipolis. Vyšplhali jsme zase na expravé místo a tam Nám Viťas dal do elementu 2500 kanců, za které jsme si měli koupit právo na postavení určitých staveb. Já a Ondra jsme stavěli Chrám boha Dia. Okolo pěkného stromu jsme opřeli kusy klád a potom je pokladli listím. Vevnitř jsme zřídili klekátko, oltář a zvenku byl do chrámu vchod upraven dobovou klenbou. Lucka stavěla ohradu pro kance, využila k tomu pařez přibližně čtyři kroky od Diova chrámu. Místo kanců tu byly šišky. Část ohrady byla dokonce krytá (fantazii se meze nekladou). Leona stavěla poštu a poštovní spořitelnu v jednom. Katka a Tom stavěli J městskou bránu a obchod s otroky. K obchodu přistavěli i jejich sklad a vymysleli i jak to tam bude chodit (pěkně dlouhý popis). Odpolední hra byla nazvána Východní poušť. Šlo v ní o to nasbírat co nejvíce ochranných znamení a vody. Každý element měl svůj domeček, ve kterém museli všichni být přes pouštní noc, a nebo se tam mohli obživit. Element se rozdělil na dvě části Bagry a Vojáky. Bagry měly za úkol nanosit do domečku co nejvíce znamení a vody a mohly být zabiti vojáky nebo červi, v tom případě jim museli svůj náklad dát. Mohli nosit vždy jen jednu věc. Vojáci mohli napadat cizí bagry a brát jim jejich náklad. Když se dotkli bagrů, byly mrtví, ale vojákovi se nic nestalo. Když se dotkli dva cizí vojáci navzájem, byli mrtví oba. Zdroje vydávaly znamení a vodu. Červi však zabyli kohokoli, kromě zdrojů. Tato hra byla dosti náročná (podle vedoucích) na fyzičku.

      Když začala přednáška, přišla Jarmilka ať uklidíme na stolech. Našli jsme znamení, ale Xof ho zrušil kvůli hyeně (tak se na táboře říká hygienické kontrole). Po poledním klidu se našlo znamení znova, ale pozor toto byla skutečná pravá chvíle. Vydrápali jsme se proto na kopec nad polem, kde byl začátek odpolední hry. Intro bylo o tom, že hvězdy Leo, Andromeda a Malý vůz se ocitli na Zemi a hledají své ""druhy"". Postupně Nás po elementech pouštěli do bunkru, který tam je od dob války, a tam bubnoval a hrál na klávesy Kuba a Xof. Na stěně svítilo laserem napsáno SOS a s tou ""strašidelnou"" melodií to tomu dávalo ten správný šmrnc. Dostali jsme část z mapy hvězd a papírek, kde stálo kam se máme vypravit dál. My jsme šli do Omnipolisu, potom do tábora. Tam jsme našli lísteček, že máme jít k domečku, jak jsme byli o den dříve. Odtud na rozcestí. Lísteček od rozcestí Nás poslal k jednomu stromu u tábora. Potom jsme šli k poštovní schránce u krámu ve vsi a poslední jsme našli na studni v táboře. Když jsme složili mapu hvězdné oblohy, bylo nebe zachráněno. Večer byla instalace.

      Ráno byl budíček později. Přednášky nebyly, ale zato byl Matboj. Nedokážu určit zda byl lehčí nebo těžší než loni, protože jsem se přece jenom ve škole něco za ten rok naučila. Nakonec jsme se umístili třetí s počtem bodů 45 (poslední měli 5 bodů, čtvrtí 20 bodů, druzí 46 bodů a první 49 bodů), takže jsme byli spokojení. Naše družstvo bylo totiž (průměrně vzato) nejmladší. Odpoledne bylo (spíše mělo být) sportovní, ale sportovalo jen pár lidí, ostatní zpívali, hráli na různé hudební nástroje, spali, a nebo si jen tak povídali. Přijela MyšLenka a Páťa.

      Ráno se vstávalo už v šest, protože se odjíždělo na Grand Prix do Rýmařova. Měli jsme dvacet-dva úkolů. Nejdříve jsme se vydali do ""supermarketu"" Cava. Zde jsme se snažili koupit co nejtvrdší rohlík. Nakonec jsme sehnali čtrnáct dní starý. Dále jsme zjišťovali koho balil Roman slovy: ""To víte, my jsme jak Pepci námořníci:"". Dále jsme šli na radnici, kde museli mít z Nás šoky, protože 100% na takové věci se jich ještě nikdo neptal. ""Kolik je v Rýmařově baterií a odhadněte jak dlouho by se s nimi dalo svítit. Kolik je v Rýmařově kol? Jakou značku hodinek má starosta Rýmařova? Jak vysoká je radniční věž a jak by se to dalo změřit? Jaký je poměr mužů a žen v Rýmařově? Jak vysoko leží nejvýše položený dům v Rýmařově?"" Potom jsme sháněli podpisy pod prohlášení: ""Viděl jsem včera v noci kruhy v obilí na obloze."" Zjišťovali kolik stojí nejlevnější a nejdražší nové auto v Rýmařově. Kupovali struny G a sýr s co největším povrchem, ale aby byl plátek co nejužší. Nejlepší, ale bylo shánět co nejvíce věcí za celkovou hodnotu maximálně pět korun. Ze začátku jsme sháněli stonky od kytek, které by nám prodali za desetník, potom jsme se už rovnou ptali na nějaký odpadky z koše. Takto jsme koupili jednotlivé psí granule, držák na zapalovače, pohled, vonnou tyčinku,... . Odpolední hru vymyslely Páťa a MyšLenka. Jmenovala se směnky a měla tři části. V první části jsme si směnky psaly a prodávali je bance. V druhé části jsme si vydělané penízky množili a ve třetí části se směnky dražily. Směnka se tvořila takovým to způsobem: nejdříve si napsal- Já, níže podepsaný, se majiteli směnky zavazuji, že... a doplnil si k čemu se zavazuješ. Bylo to výhodné hlavně pro kluky, zvlášť když nějaká nešťastnice napsala, že vypere ponožky, nebo uklidí celou chatku. Večer byl táborák, ale některé nešťastnice drhly ponožky. U táboráku to bylo príma. Já s Káťou jsem zpívala duo věnované Oldřichovi, Máří Magdalenu, dle směnky, kterou jsem napsala.

     Předposlední den tábora byly přednášky netradiční, protože je přednášeli návštěvy. Dopoledne bylo hlavně v symbolu podepisování triček. Odpoledne se vyhodnocovala celotáborová hra na přítele, vyhodnocoval se také celkový počet kanců a u jednotlivců počet menhirů. Naše chatka byla vyhodnocena jako nejuklizenější chatka.. Večer byla dlouhá instalace, na které konečně převažovaly ploužáky.

      Poslední den tábora byl dost smutný, protože jsme se museli rozloučit s přáteli, a to po třista-devatenácti hodinovém soužití jde velmi těžko. První část se od Nás oddělila v Rýmařově. Další v Olomouci. Tam jsme hodinu čekali, než Nám pojede Inter City vlak do Prahy. Do Olomouce Přijel se spožděním pět minut. Kvůli traťovým výlukám však v Pardubicích měl spoždění půl hodiny a do Prahy dorazil se spožděním padesáti minut. Tam se oddělila poslední část a zbyli jen Liberečáci. Loučení nebylo snadné a asi každý sebesilnější měl co dělat, aby se nerozplakal.