Chýnov 1999: Kronika zelených

Lucka Vasická

1. den

Když jsme přijeli na nádraží Viťas zahájil tábor Chýnov 1999. Přišli jsme do ubytovny a rozebrali jsme si pokoje. Potom jsme šli na louku a hráli jsme rozřazovačku. Rozřazovačka měla několik úkolů.Nejdříve jsme měli zjistit údaje o někom, potom přečíst šílený text, dále spočítat tečky na papíře za určitý čas, opsat text psaný azbukou a naučit se na zpaměť text:

"Buď f zobrazení z topologického prostoru x do metrického prostoru y. Bod y z Y nazveme limitou tohoto zobrazení v bodě x, pokuď pro každé epsilon kladné existuje okolí bodu, které se celé zobrazí do koule o středu y a poloměru epsilon."

Po večeři jsme hráli hru pro lepší zapamatování jmen a rozdělili jsme se do tlup. My jsme v tlupě ZELENÝCH. Do naší tlupy patří:

• Jája (náčelník)
• Mirek (vlajkonoš)
• Betynka (maskot)
• Lucka (kronikář)
• Michal (?)
• Kryštof (caunter)

Také se vyhlásila celotáborová hra na přítele.

2. den

Ráno byly, jako obvykle 2 přednášky. Odpoledne nám rozdali trička barvy naší tlupy. Po tlupách jsme se rozešli po Chýnově při hře Petit prix. Cílem této hry bylo během dvou hodin zjistit odpovědi na 10 otázek o Chýnově.

• Kdo vybudoval v Chýnově v 16. století vodovod ?
• Jak je vysoký viadukt ?
• Kolik vlaků projede denně Chýnovem ? Co je napsáno na domu Bílka ?
• Kdo vlastnil v 10. století Chýnovský zámek ?

Noční hra

V noci nás probudili a odvedli nás na louku, od tamtuď jsme odcházeli po tmě po tlupách. Nás šlo pouze 5, protože Mirek spal. Šli jsme asi pět minut, když jsme potkali Davídka a ten nám dal zapálenou svíčku. Pokračovali jsme chvíli po svíčkou osvětlené cestě, až jsme došli k Šamanovi, který nám tu svíčku sfouknul a tak jsme se museli vrátit pro světlo. Podruhé jsme si svíčku sfouknout nenechali a dávali jsme na Jáju, která svíčku nesla větší pozor. Než jsme došli na místo, kam jsme měli donést světlo, ohrožovala naše světlo ještě naše vedoucí Xofka. Na ní jsme si dali zvlášť veliký pozor a strčili jsme jí do keře než Jája prošla. Do cíle jsme už došli v pořádku.Když došli ostatní tlupy, vrátili jsme se do svých postelí.

3. den

Ráno jsme měli pouze jednu přednášku.Po obědě jsme se jeli koupat do Smyslova, kde jsme udělali živé pojidlo tábora.Ve vodě jsme chtěli potopit Šamana a ten nám řekl, že rozhněváme bohy. To se naplnilo a když jsme se vraceli tak jsme šíleně zmokli. Ten déšť byl takovou "Šamanovou pomstou".Skoro všichni jsme se vrátili promočení na kost.

4. den

Ráno opět byly přednášky. Po obědě a poledním klidu jsme šli hrát hru praxi = taxi v pralese.Tato hra byla senzační (jako všechny hry). Chodili jsme podle pásky a když jsme došli na křižovatku podívali jsme se do svého alergického lístku kudy můžeme jít. Přijel host Ondra. Večer byla instalace, která byla pouze do 10 hodin.

5. den

Ráno byly dvě přednášky.Po poledním klidu jsme hráli hru tamtamy. Na vzdálenost 1/2 km vzdušnou čarou jsme se museli domluvit. Naše tlupa zvolila dorozumívání pomocí morseovky. Mělo to pouze jednu vadu na tu dálku jsme neviděli barvu ručníku, kterým druhá skupinka mávala. Tlupa byla rozdělená na tři části:

• Aorci (Betyna + Kryštof)
• Borci (Mirek + Jája)
• Corci (Michal + Lucka)

Ondra večer odjíždí.

6. den

Ráno probíhalo normálně. Rozcvička, duševní rozcvička, snídaně, přednášky, svačina, přednášky a oběd. O poledním klidu nám zavázali oči a Davídek četl knížku Malý princ. Při deskových hrách jsme měli pořád zavázané oči a hráli jsme piškvorky 3 x 3. Odpolední hra byla také se zavázanýma očima. Naše tlupa si jí soukromě nazvala Esmeralda. Xofka nás vedla za ruce a my měli vždy na nějakém místě splnit úkol. V jednu chvíli Xofka řekla pozor cyklista a Bety na to řekla "dobrý den cyklisto", to by nebylo ani zajímavé,jenomže okolo šli zrovna mladí lidé s kočárkem. Pochopitelně jsme každý nejednou do něčeho vrazili, přestože se Xofka snažila ze všech sil tomu zabránit. Když jsme se vrátili, nechali nám zavázané oči. Stoupli jsme si k plotu a dělali jsme efekt. Škoda, že jsme neviděli jak se ti lidé v autě tvářili. Oči zavázané jsme měli i když jsme šli na večeři a když jsme večeřeli. Teprve, když jsme se vrátili z večeře mohli jsme si oči rozvázat.

7. den

Dnes jsme šli na výlet na Kozí hrádek, kde Mistr J. Hus kázal předtím než ho upálili.Bylo to tam hezký. Vyfotila se tam fotka Mr. Viťas a 11 svatých. Z Kozího hrádku jsme pokračovali do Sezimova Ústí. Během cesty jsme se zastavili a zahráli jsme si hru. Když jsme dorazili do Sezimova Ústí šli jsme k hrobu Eduarda Beneše. U jeho hrobu jsme strávili něco kolem 20 minut a během nich jsme se vyfotili po oddílech (tlupách). To nebyly jediné fotky odtamtuď . Jednou z dalších fotek byl Šaman stojící na hlavě a další. Ze Sezimova Ústí jsme jeli rychlíkem do Tábora, kde jsme přestoupili na motoráček jedoucí do Chýnova.

8. den

Ráno probíhalo jako vždy. O poledním klidu Davídek četl Malého prince. Po svačině jsme se šli koupat do rybníku vzdáleného nanejmíň 5 km od Chýnova. Když jsme dorazili Viťas, Jarmilka a Šaman předvedli senzační intro.Potom se skoro všichni shlukli okolo Kristýny a poslouchali čtení Dívky. Davídek byl u toho a celý se červenal. Viťas, Roman a Šaman nám Dívku vzali a šli si ji číst stranou. Chvíli před tím probíhala sázka mezi Kryštofem a Viťasem. Kryštof se vsadil s Viťasem, že sní dřív 7 tatranek a jako první si kousne do té uprostřed. Věřte nebo ne, ale Kryštof vyhrál s převahou o 2 tatranky. Když jsme šli zpátky, Xof pokračoval ve čtení Dívky.

Den na ruby

Den naruby začal v pondělí po nástupu a končil v úterý po nástupu. Večerní hru vymyslela Irča. Každý byl nějaká část lidského těla. Někdo řekl: "Kdo p -1, já p - 1, já přece ne p - 1, to p + 1" a další pokračovali. Ještě než se uložili ke spánku, tak se Davídek zranil na hlavě, když přeskakoval Jáju. Kolem půlnoci jsme je vzbudili a připravili je na noční hru. Noční hra měla své intro a celkově byla skvěle připravena, měla pouze jednu vadu byla moc krátká. Ráno pořádal Kryštof s Michalem rozcvičku. Dopoledne byli i přednášky 1. dvě měl Petr a Filip. Petr měl o Antice a Filip o literatuře ve vesmíru. K svačině byl banán s piškoty politý čokoládou a posypaný nastrouhanou tatrankou. Další přednášky měl virtuální Aleš a Terezka. Terezka měla přednášku o jídle.

Na oběd jsme šli normálně a po obědě se o poledním klidu připravovala odpolední hra. V odpolední hře bylo 10 stanovišť a na každém z nich účastník dostal část básničky, kterou se musel naučit na zpaměť.Po nástupu den naruby končil .

10. den

Ráno bylo normální. Po obědě a poledním klidu se vyhlásil Matboj, my měli tu smůlu, že Jáje zrovna nebylo moc dobře. čas jsme měli nejlepší ze všech, ale chyběl nám jeden bod do výsledku modré tlupy. Naše tlupa odevzdala 7 příkladů z 8. Večer bylo obhajování příkladů. Obhájit něco před Davídkem bylo strašné, ani Kryštofovi se to nepovedlo a to je co říct. Nakonec ani nevím jak jsme ten jeden bod uhájili. Tlupa zelených zvítězila!!!!!! Přitom co jsme počítali se s námi přišel rozloučit Xof.

11. den

Odpolední hra se jmenovala Oříšky pro veverku. Intro bylo senzační. Hrál každý sám za sebe. Vedoucí se rozešli po lese a mi jsme museli vždy k jednomu z nich. Mohli nám pomoct pouze, když jsme vyřešili jeden ze tří příkladů. Nakonec jsme museli k Strace, která sebrala poklad.

Večer byl táborák hrálo se a zpívalo. před půlnocí byl Davídek donucen hrát Lulu a dohrál přesně o půlnoci. Kryštof a další skandovali "My chceme Lulu Davídku dneska si jí ještě nehrál" a pořád do kolečka.Nakonec Davídek zahrál výchovnou a šlo se spát. Do postelí jsme se dostali až v 1 hodinu ráno.

12. den

Dopoledne byl Chýnovský slavík, který byl velmi vydařený.Na oběd jsme šli dříve a když jsme byli na obědě přijel Xof s Radkou. Po obědě jsme šli na nádraží a jeli jsme do Tábora, kde jsme měli Grand prix. Dovedli nás na náměstí rozdali zadání otázek a za 4 hodiny 32 minut a 17 sekund (Viťasův čas na maratónu)jsme měli být na stejném místě. Ze všeho nejdříve jsme odpověděli na otázku: Jaké je rodné číslo Radky ?

Dále jsme šli do lékárny a potom jsme jeli do nemocnice, abychom zjistili: Jaký tlak má primář kardiochirurgie ? Kolik stojí vytrhání všech zubů ?

Následovně jsme našli několik ochotných lidí se kterými jsme provedli rozhovor na 3 otázky.Když jsme měli hotové všechny otázky/ úkoly kromě dvou: Přiveďte dvojníka Davídka.

Zjisti něco o strašidlech v Táboře., tak jsme šli na veterinu, aby nám potvrdili, že ta housenka co máme v klobouku je Davídek Opěla. Na veterině na nás pěkně koukali, když jsme jim řekli co potřebujeme, ale nakonec nám papír na Davídka udělali. Protože jsme měli všichni hlad a zbývali nám ještě 2 hodiny, zašli jsme si do pizzerie.Všichni kromě Jáji si dali pizzu. Jája si dala hranolky a okurkový salát.Z pizzerie jsme šli do knihovny, kde nám gratis okopírovali z knížky o strašidlech několik stran. Pak už jsme se spokojeni sami se sebou vraceli na náměstí. Vrátili jsme se do Chýnova a šli jsme na večeři. Večer byla dlouho do noci instalace.

13. den

Dopoledne se uklízelo, podepisovali se trička a podobné práce.Přijela také Patů. Při bodování pokojů měli všichni zázračně 5 bodů. To slibovalo ještě jednu instalaci …

Po obědě o poledním klidu měla Patů a Radka přednášky. Radka měla přednášku o studiu na Matematicko-fyzikální fakultě University Karlovi. Patů měla přednášku o Mc. Esher. Obě dvě přednášky byli velmi zajímavé (jako vždy).Po poledním klidu jsme šli do Chýnovských jeskyní. Chýnovské jeskyně byli daleko cca 3 km od Chýnova. Před jeskyněmi měla každá tlupa vytvořit co nejoriginálnější letadlo. My jsme byli vrtulník a Kryštof točil nad hlavou Mirkem jako vrtulí. Bylo to velmi zajímavé, protože odstředivá síla udělala své a Mirek kopnul Bety do hlavy.

V jeskyních nás provázela průvodkyně. První místo kde jsme se zastavili byla síně Slamníkovců. Na další zastávce nám pouštěla úryvek ze skladby J.S.Bacha. V té jeskyni byla výborná akustika. Zajímavé bylo, že dolů jsme šli méně schodů než nahoru, kdyby jenom o pár schodů, ale ono o 28 schodů. Po večeři byla poslední instalace. Ta byla ze všech nejdelší.

14. den

Dopoledne se balilo a po obědě jsme se už ubírali na nádraží. Zde byl také poslední nástup, při něm Irča předala za všechny vedoucím DIPLOM. Také Viťas měl pro nás nachystané DIPLOMY.Všichni se pomalu začínali loučit a pár z nás se i rozbrečelo (včetně mě). Slibovali jsme si, že si napíšeme a že příští rok opět přijedeme. Snad se to podaří !!