Červený balónek

Áňa Holečková -- úryvky z táborového deníku

... Já jsem patřila k červeným a moje funkce byla vlajkonoš (ten se naštěstí moc nenadřel). Zdeněk byl kapitán (náš hlavní článek družstva byl dost nespolehlivý, zamykal kamarády na pokoji, zaspal dokonce jednou rozcvičku po ní snidani a snad i jednu přednášku), Kristýnka se chopila funkce maskota (dobře nás maskovala), Pietro zapisloval naše zážitky do kroniky a Pája dělala našemu družstvu countera.

... postavu měla malou, ale zato pusu velikou. Stejně jako Kryštof mluvila Non stop. Jako kamáradka byla fajn i když na pokoji měla výrazný nepořádek.

Virtuální Aleš: nejpopulárnější postava tábora. Nikdo (téměř) ho nikdy neviděl, nikdo ho nezná, a přesto ho měli všichni rádi: Při večeři u stolu bylo vždy rezervováno místo i pro něj a spolu s Terezkou měl také přednášku.

Jarmila Večeřová: byl to náš anděl strážný. Nebýt zdravotnice Jarmilky, nevím nevím, kolik by se nás vrátilo zpět domů. I přesto, že měla dost práce s naším ošetřováním, si dokázala zachovat úsměv na tváři a milou povahu.

Kapitola 6

A pak byl konec. Na každém bylo poznat, že se mu domů nechce. (Jen Viťas stále opakoval, že chce za maminkou.) Jak je vidět, vedoucí si užili mnohem méně než my. Chápu je; vymýšlení her, přednášek a dalších věcí zabere dost času. A ještě k tomu mají na starost 23 dětí, které ne vždy se chovají, jak by měly. Ale když udělá někdo něco dobrého pro toho druhého, tak se mu to pak vrátí. Oni toho pro nás udělali strašně moc, ještě víc než si asi myslí a určitě se jim to vrátí podobě četných díků a uznání. I já se musám připojit. Tento tábor mi toho totiž strašně moc dal, ještě více než předešlé, na které jsem jezdila (to se vůbec nedá srovnávat). Teď mám strašně moc kamárádů, kterým na mě záleží. Mnozí z nich mi byli příkladem (teď počítám i vedoucí) a od spousty jsem se něčemu naučila. Posílili mi mé sebevědomí a i já jsem senažila být druhým kamarádkou.

Právě pro to všechno, jsem na konci tábora při loučení tolik brečela (určitě ne proto, že bych byla cynik). Ale nemůžu teď kvůli tomu držet smutek. Naopak. Jsem ráda, že jsem jela a hlavně vím, že: ,,Každý konec je vždy začátek něčeho nového.